Kdože to zemřel - prezident Masaryk?

Mohlo by se zdát - podle mediální prezentace tragické smrti našich hokejistů. Ale potřebujeme mediální humbuk, abychom si uvědomili, co se stalo? A na druhé straně nač povýšeně kárat ty, kdo pláčí?

Nezemřel sice prezident Masaryk, ale tragicky zahynuli tři mladí muži, kteří výborně reprezentovali svou vlast ve sportu, který byl vždy českou pýchou.

Česká republika i český hokej půjdou samozřejmě dál, takový je život. Ale co divného na tom, když se teď fanoušci, zvyklí na náměstí hlavního města k potěše své, svých hrdinů i většiny národa slavit hokejové úspěchy, přijdou rozloučit se zemřelými?

Kdo žehrá na to, že se nejásá před Akademií věd při významném objevu nebo netruchlí nad ostatky padlého vojáka z Afghánistánu, poukazuje vcelku právem na různé podoby významnosti a zásluh, ale tak to prostě je, sebeprojekce do všem pochopitelného sportovního idolu je samozřejmě snadná, nevím ale, proč by měla být odsouzeníhodná.