Naše měna je pevná, řekl soudruh Zápotocký ...

... a druhý den vypukla měnová reforma. Nějak to připomíná nynější eurodění na Kypru. A důvody jsou vlastně podobné - socialističtí etatističtí politici si usmysleli, že budou řídit ekonomiku, zavedli společnou měnu, a tak nějak měl zavládnout všeobecný blahobyt. Dopadá to jinak, a bude hůře. Kolos "sjednocené" Evropy a jednotné měny má samozřejmě velkou setrvačnost a menší nestability jakžtakž silou zvládá, o to větší to bude rachot, až to dopadne na všechny.

Situace na Kypru a kolem Kypru je pouze stopadesátou připomínkou toho, že politicky konstituovaná měna je svévolným konstruktem svévolných politiků a reálný život s ní nakládá jinak, než konstruktéři mínili. Evropský komplex z USA se prostě nedá vyřešit politickým nadekretováním Spojených států evropských. Ti konstruktéři nikdy nevzali v úvahu, že co v USA vzniklo spontánně v průběhu 17. a 18. století, nelze opakovat. Ještě k tomu v Evropě a s třísetletým zpožděním. Ale čemu se divit, když nejvyšší kvalifikací těch třeskutých aparátčíků je zpravidla někdejší členství v nějaké komunistické straně, případně šaškování na barikádách roku 1968 a velebení Che Guevary a Trockého. 

Ať se to komu jak chce nelíbí, jediná dlouhodobě stabilní měna je americký dolar, jehož nominály od vzniku USA formálně platí dodnes. Ve které evropské zemi, i té ne-euro, můžeme platit sto či jen 50 let starou mincí či bankovkou? Leda snad ve Švýcarsku.

Už v 90. letech derivátová spekulace George Sorose málem položila britskou libru. Ta spekulace byla založena na tržním využití administrativních slabin evropského měnového systému, předchůdce eura. Znamenalo to tehdy pro Velkou Británii obrovské problémy, ale země a její národní měna se z těch problémů dostaly. Pokud by dnes někdo takto dokázal rozhoupat euro, můžeme se jít všichni klouzat.

A na jednu věc zapomněli eurokonstruktéři naprosto:

Měna je společenská smlouva. Samozřejmost, s jakou uskutečňujeme peněžní směnu, je ve skutečnosti jen dlouhodobý zvyk. Stabilní doba tuto úmluvu potvrzuje, nestabilní doba ji ohrožuje. Hyperinflace v Německu už se dávno přestěhovala do učebnic dějepisu či ekonomie, ale poštovní známky v nominálech bilionů marek vypovídají jasně o tom, co se děje, když přestane platit společenská smlouva o tom, že ty státem emitované papíry mají nějakou cenu.

Takže bez ohledu na to, zda mají Němci nebo Francouzi co vyčítat "líným" Řekům nebo naopak Řeci "bezohledným" Němcům, dnešní dění je důsledkem politického rozhodnutí o zásadním atributu ekonomického prostředí, kterým je měna. A problémy nepřestanou, dokud tady bude euro.