Jak jsem potkal brouky (Mimořádné sváteční vydání)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek. Copak asi dělali o Vánocích?

Inu - jak kteří. Většina brouků i dalších reprezentantů hmyzí říše spí, jak jim velí přírody řád. Jsou ale i tací, kteří si z pravidel mnoho nedělají. Není nic mimořádného potkat o Vánocích třeba ruměnice nebo jejich čilé importované příbuzné - vroubenky americké.

Zde jeden z neposluchů - parádu přece může člověk dělat i v zimě:

Tenhle krasavec jako by se chystal na letní slavnost na palouku:

Zvědavec, který vypochodoval přímo na Štědrý den - co kdyby Ježíšek něco přinesl?

Ale nezapomeňme na ukázněné. Komu z nás to ve spánku takto sluší, ať zvedne ruku:

Střevlíci jsou také poslušni pokynů Matky přírody a nechali místečko i kamarádovi:

I neživá příroda umí být krásná. Třeba vločka. Řeklo by se - kousek vody. Ale jaký je to kousek:

Tolik pro letošek. Jménem svým i synovým přeji šťastný nový rok všem lidem dobré vůle, zejména pak těm, co nešlapou na broučky.