Lyže značky "Volki" a jiné historky aneb Zimní radovánky v reálném socialismu

30. 11. 2018 11:29:19
S nástupem zimy jsem si uvědomil, že jsem dosud lyžař. A ne ledajaký - od puberty jsem zarytý "Felklař". Vraždil bych, když nějaký světák vykládá, že jezdí na "Volkách". Nádavkem bych ještě, po vzoru Harrise ze Tří mužů ve člunu,

vyvraždil celou jeho rodinu, zapálil dům a na spáleništi zapěl komickou píseň.

Za mou náklonností k Völklu je, jak už to v životě bývá, náhoda.

Když jsem na prahu puberty odložil černé dětské Elanky, skvělé metalky, které rodiče sehnali nevím kde, přežil jsem další sezónu na běžných výrobcích dostupných v prodejnách Sport. Nejprve to byly modré Novemky, kterým se v půlce sezóny rozlepila špička, pak žluté Artisky, díky výraznému černému pásu z šestiúhelníků připomínající reklamu na med, které se na rozdíl od Novemek rozlepily všude. Abych pouze nekritizoval - jezdit se na nich dalo celkem dobře, ale jen chvíli.

Nastal čas osudového rozhodnutí a následného činu.

Podnícen kamarádem, lyžařským spolubojovníkem, vyrazil jsem s ním do Prahy, již tehdy centra známého světa. Naše cesta vedla do Pragoimpa, kde měli mít kamarádovy vysněné Heady. V Pragoimpu, podzemní výkladní skříni socialismu na Václaváku, měli několik druhů zahraničních lyží, mezi nimi Heady za 3200,- Kčs. Kamarád si vybral svou délku a koupil. Já ne. V mé délce vyskytovaly se dva páry, jeden do vrtule a jeden s vadnou hranou. Co v Rakousku nechtěli, do ČSSR vyvezli. Odolav jednak vlastnímu strachu, že pojedu z Prahy s prázdnou, jednak přísnému pohledu prodavačky z čeledě tuzexovitých, která nechápala, že někdo do Pragoimpa vstoupí a nic nekoupí, prchl jsem a jal se zkoumat okolí Václaváku.

Šťastným řízením osudu zamířily mé kroky do Domu sportu na Národní. Lyží více než v Pragoimpu a znalý prodavač, který jako by se vynořil z úslužné 1. republiky. Když jsme zkonzultovali délku, hmátl neomylně do řady lyží za sebou a na pultu se objevily ONY - VÖLKL SUPER RENNTIGER, krásně sametově černé, s výrazným kanárkově žlutým vzorem, tak odlišným od jedovatě zelených odstínů tehdy celkem hojných Tigrů a Renntigrů. Byla to láska na první pohled. Krásný design, hrany jako když střelí, povrch bez poskvrnky. Stály o 600 Kčs více než Heady, ale bylo rozhodnuto.

Co radosti jsem s nimi užil a samozřejmě i parády nadělal. Jezdil jsem je řadu sezón a pak odpočívaly na čestném místě v garáži. Nakonec jsem je věnoval kamarádovi do sportovní síně tradic.

Podobnou anabázi jsem zažil s přezkáči. Když dosloužily první kožené přezkové botasky, definitivně vyzravše do měkka po vzoru dnešního snouborďáckého obutí, nastala u mne doba laminátová.

Nutno přiznat, že v botách byl obecně větší výběr než v lyžích, asi proto, že boty spadaly pod jiný státní podnik než lyže. K mání byly Alpiny, Dachsteiny, Raichle, a také červené "komíny", šestipřezkové Kastingery, za 3500,- Kčs. Ty měli dokonce v Plzni, ve Sportovní obuvi ve Zbrojnické. Naběhl jsem, zkoušel jsem, ale ouha: když jsem se já, v mimosportovním civilu uživatel bot velikosti 42, nemohl vejít ani do desítek, pochopil jsem, že Kastingery mít nebudu.

A tu na mě z vitríny vykoukly Dynafity, ty krásné, černožluté, s "vorlíčkem" na zádi. Uchopil jsem devítky a vklouzl do nich jako nic. Pět přezek, pevné jako hrom, uvnitř pohodlí. A byly moje. Ještě jsem ušetřil, stály 2990,- Kčs.

Díky Dynafitům jsem se na gymnaziálním lyžařském kurzu stal hned po příjezdu autoritou - když jsem je při vybalování vyňal z batohu, vše ztichlo a pak jeden spolužák pronesl nábožně: "Ty vole, to je makáč."

Socialistické lyžování mělo kromě mnoha nevýhod, jako byly přecpané vlaky "sněhuláky", několikahodinové fronty na vlecích a nulová péče o svahy, také jednu nespornou výhodu: stovky kilometrů spolykaných boulí vybavily člověka neskutečnou stabilitou a předvídavostí. S trochou škodolibosti jsem po letech, jako člen partiček vyrážejících do Francie či Itálie, testoval, kdo lyžuje od mala a kdo začal až s pádem železné opony a s nástupem "kárvinku". Rychlokvašení kluci, domněle vyježdění na přítulném manšestru, padali jako švestky, když vlezli do boulí nebo se na okrajích manšestru potkali s 10 cm návěje.

Každopádně - na horách bylo, jest a bohdá vždycky bude dobře, ať na lyžích, na saních či na prkně. Tak sportu zdar a SKOLTE!

Autor: Petr Široký | pátek 30.11.2018 11:29 | karma článku: 22.88 | přečteno: 918x

Další články blogera

Petr Široký

Zapomenutí, opomenutí a vyobcovaní - Zamyšlení nad 28. říjnem.

Historie zjednodušuje a idealizuje. To už je takový obyčej, v jistém smyslu pochopitelný. Ale když máme těch 100 let, stojí za to připomenout, že nebyl jen Masaryk, Beneš a Štefánik.

26.10.2018 v 9:39 | Karma článku: 20.34 | Přečteno: 323 | Diskuse

Petr Široký

Karel Marx a hákenkrajc jsou v tom vlastně nevinně

Jaký je rozdíl mezi Marxem a hákovým křížem? Žádný - ani jeden z nich za nic nemůže. Karel Marx sám nikoho nezabil a svastika je dokonce starobylý symbol štěstí a lásky, tak co bychom proti nim mohli mít, že ano.

5.5.2018 v 10:23 | Karma článku: 21.36 | Přečteno: 402 | Diskuse

Petr Široký

Vlastňák pana profesora

Debata na ČT vcelku splnila očekávání - důstojné prostředí i průběh, profesionální moderátorka, chvílemi skoro nuda a vlastně nic nového. Co také den před volbami. Až na to poslední slovo:

26.1.2018 v 9:24 | Karma článku: 43.67 | Přečteno: 3118 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Jan Ziegler

Výborně Slavia a plzeňská Viktorka

Oba mančafty mně udělaly radost a jsme rád, že Česká republika bude mít na jaře dva zástupce v Evropské lize. Je to pěkný úspěch našeho fotbalu.

14.12.2018 v 10:27 | Karma článku: 15.91 | Přečteno: 304 | Diskuse

Pavel Vildomec

Internacionalizace Sparty pokračuje.

Na Letnou přichází další cizinec. Fanoušci Sparty nevěřícně kroutí hlavou a internacionálně přecpaná letenská šatna vyhlíží další posilu. Bůh s vámi Karlssone!

12.12.2018 v 15:24 | Karma článku: 36.82 | Přečteno: 2693 | Diskuse

Veronika Klapalová

Hasičská mládež z Houdkovic dostala Nadační příspěvek z Hasičského fondu Nadace AGROFERT

Hasičská mládež z Houdkovic dostala od Hasičského fondu Nadace Agrofert příspěvek, který byl použit na materiálně-technické vybavení. https://sdhhoudkovice.estranky.cz

11.12.2018 v 19:37 | Karma článku: 7.83 | Přečteno: 932 | Diskuse

Pavel Hewlit

Třeba bych mohl hrát za Spartu

Na sport jsem lempl. Já to vím, sportovci to ví, fanoušci to ví – přesto se v mém životě objevily i sportovní vrcholy, na nichž jsem odcházel – abych zase čekal na comeback.

11.12.2018 v 16:47 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 473 | Diskuse

Pavel Janeček

Ach ta Sparta.. aneb parodie na řízení klubu?

"Na Slovácku selhali Kanga s Čivičem, kteří se nechali vyloučit, teď jsme to nezvládli znovu." "Musíme dohrát soutěž a pak si všechno v klidu s vedením vyhodnotit,"

10.12.2018 v 16:26 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 896 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1346

HIC RHODUS, HIC SALTA.

Kybernetik, milovník blues a jižanského rocku, hledač pravdy a harmonie.

 

Najdete na iDNES.cz