Jak jsem potkal brouky (Díl I. - Hluboká)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Na úvod to bude Hluboká, známá velkými, „divácky vděčnými“ druhy. Ani ty však nepotkáte na každém kroku.

Roháč, ve Ferdovi pasovaný do role kata, který má našeho mravenčího hrdinu vyplatit za domnělé příkoří způsobené Berušce, je ve skutečnosti dosti flegmatický a trpělivý brouk, který ochotně přijímá fotografovu pozornost, neprchá ani neodlétá.

Kde je jeden roháč, tam mohou být i tři roháči:

Copak to tam vpravo máme?

Pán je fešák i z profilu:

Taky fešák, ale raději ustupme do bezpečné vzdálenosti:

Rušno je i v podzemí:

Dvacetikoruna, ta není tak veliká, aby rozházela, hlubockýho Pepíka:

Když se sejde obr s obrem, proběhne to někdy v dobrém:

Paní tesaříkové to také sluší:

Ale tady kouká nějak přísně:

Těmhle sympatickým klukům se zcela neprávem říká páchníci. Voní však příjemně po staré kůži nebo dokonce po meruňkách:

Račte být moucha? Vosa? - Já být drvenka:

Tady se někdo naparuje, ale jednou z té krasavice bude nenápadný noční motýl:

A kam se vypravíme ve II. dílu? Co třeba na Týřov?