Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.
"Zas v okně zadumán/Zas toužíš v dáli?/Kde tesaříci alpští toulají se, kde?"
Takhle by to možná stálo v čítankách, kdyby Svatopluk Čech byl zároveň entomologem. Bezděz je jedním z posledních míst v ČR, kde se Rosalia alpina, dnes již velmi vzácný a podle mínění mnohých náš nejkrásnější brouk, vyskytuje.
Nádherná blankytná barva a ladné tvary řadí tesaříka alpského skutečně k našim největším krasavcům:
Šperk nebo živáček?
Copak tam vidíš?
Tykadla delší než dlouhá:
Pardon - snad jsem tak moc neřekl ...
Beruška létá do nebíčka nebo do peklíčka. Kam však míří tesařík alpský - že by do Alp?
Ale dosti blankytu - oranžoví akrobati mají také něco do sebe:
Já a moje druhé já:
Tohoto důstojného pána jsme potkali už na Týřově. A jedna z rodových větví sídlí i na Bezdězi:
Potichoučku, pomaloučku ... Tenhle brouček vypadá usedle, ale je veleplachý a jen vzácně ho zastihneme v klidu:
Lehkou chůzí ...
Žlutý prášek - na rozdíl od bílého - je prý neškodný, ba prospěšný:
Pochodující kousek kůry? Vypadá to tak:
Bez ploštic se to neobejde ani na Bezdězu:
Tahle chlupatá potvůrka svým příživnickým způsobem života sympatie nebudí:
Zato přástevník se za sebe stydět nemusí:
No co co co?
V příštím díle se vrátíme na Brdy - Třemešný vrch, to je to místo! (V. díl)