Švej(k)bier a Kanimůra aneb chce tu být někdo prezident?

"Jede fůra z Port Artůra, na ní sedí Kanimůra", tahle pěkná rýmovačka o admirálu Kamimurovi, který dal na frak Rusům u Cušimy, se u nás zpívala před více než sto lety. Mezi potenciálními kandidáty na přímou volbu prezidenta republiky se nám kromě jiných také už jeden ...můra objevil, uvidíme, zda nám volby kromě obskurní sbírky kandidátů přinesou i nějakou tu písničku.

Nejde mi o pana Okamuru, ten se mi hodil do nadpisu, on je konec konců alespoň tváří v politice neotřelou a mediálně využitelnou.  Na co se jinak můžeme těšit?

Recyklovaní univerzální úředníci či odborníci, jako je šampión neúspěšných kandidatur Jan Švejnar či bývalý premiér Fischer, nezaujmou nikoho, i když vyhrát mohou, protože zase nikomu moc nevadí. O trochu mediálně vděčnější je Jiří Dienstbier ml. se ztuhlou hněvivou grimasou, jehož obrazu na stěně by se děti alespoň bály. Soutěžit budou nejspíš i lidé alespoň nějak osobití, třeba Jana Bobošíková, mnou už jednou zmiňovaný Karel Schwarzenberg nebo politický nestor z Vysočiny, kterému už jen to prezidentování chybí.

Kdyby se k podobné taštařici propůjčili, určitě by potřebnou podporu a třeba i úřad získali Karel Gott, Michal David nebo Dominik Hašek. Současně by se mohla přizpůsobit prezidentská standarta - dobře by se na ní vyjímala pilná včelka Mája, prezident Michal David by mohl navázat na první republiku motivem flašinetu, prezidenta Dominika by zase mohlo charakterizovat inovované heslo "Omnia vincit Dominator".

Popravdě o nic moc nejde. Ústavní role prezidenta není u nás nikterak významná a prezidentovi vymezený prostor státní okrasy dokáže překročit pouze osobnost typu Václava Klause. Václav Havel se s formálním vymezením také míjel, ale činil tak až příliš ostentativně a zejména v prvních letech svého úřadu z mimoústavní pozice jakéhosi tribuna lidu.

Osobnost formátu Václava Klause na obzoru není a koloběžky na Hradě už asi také nebudou povoleny, takže kdokoliv přijde, bude z politické praxe neznámý a v lepším případě osvědčí své předem netušené kvality v úřadu, v horším a pravděpodobnějším případě splyne s ústavní nevýznamností prezidentského úřadu do faktické neviditelnosti, jako je tomu třeba v sousedním Německu, kde je kancléř všudypřítomný a o prezidentovi se ani neví, jak se jmenuje.

Na přímé volbě prezidenta mi připadá zajímavé také to, jaký je kolem tohoto výplodu "ryzí demokracie"  humbuk a jak se do něho uměle vkládají naděje na bůhvíjaké změny. Asi jako když vznikla US (kdepak je jí dnes konec) nebo VV.

Vzhledem ke kritériím je možné jako kandidáta prosadit v podstatě jakéhokoliv člověka známého z médií, do důsledku vzato bychom mohli všelidovou volbu pojmout jako mariášovou "volbu z lidu" , zaplnit osudí pěti miliony jmen volitelných občanů, jednoho vytáhnout a bylo by.

Škoda, že nemůžeme mít virtuálního prezidenta, volil bych Járu Cimrmana...