Jak jsem potkal brouky (Díl XXV. - Doksy - okolí Máchova jezera)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Máchovo jezero, původně "Hirschberger Großteich", není jen jedna z  našich nejznámějších rekreačních vodních ploch, ale i velmi zajímavé místo pro fotoentomologa.

"...štítlivý kvas červů i hmyzů ..." napsal kdysi K. H. Mácha. Máme trochu jiný názor a věříme, že přečta pár našich blogů, i velký básník by dodatečně zjihl.

Asi nepřekvapí, že v poetické krajině se daří krascům. Začněme naším největším druhem, který žije v borových lesích a dosahuje délky 3 cm:

Krasec měďák

Úplně se na nás netváří, kdoví, jak nás jeho velké oči vidí:

Krasec měďák - hlava

Měďák se vyvíjí v pařezech, stojících stromech nebo poražených kmenech. Hluboko ve dřevě tráví minimálně tři roky, za nepříznivých podmínek se může vývoj značně prodloužit. Výsledek ale stojí za to:

Krasec měďák

Tedy, ne vždy vyjde vše na jedničku. Tenhle krasec má deformovanou pravou krovku, na životaschopnosti mu to ale neubírá:

Krasec měďák

Úctyhodný výletový otvor typického tvaru, kterým krasec měďák po zdařilé přeměně opouští dosavadní stanoviště:

Krasec měďák - výletový otvor

O něco menší krasec lesní se vyvíjí v jehličnatých stromech a vytváří různé barevné formy od zeleně namodralé až po měděnou:

Krasec lesní

Velmi ozdobný druh, pyšnící se dvěma řadami výrazných skvrnek. Opět milovník borovic, který je - jako všichni krasci - nejaktivnější za slunečného počasí, kdy čile létá:

Krasec osmiskvrnný

Proměnlivé kovové odstíny některých druhů nás nepřestávají udivovat:

Krasec osmiskvrnný

Výrazně zbarvenou samičku tesaříka jsme zastihli při kladení vajíček:

Tesařík obecný

Tenhle robustní obyvatel borového lesa své soukmenovce tesaříky příliš nepřipomíná:

Tesařík borový

Zejména při pohledu zblízka vyniknou jeho silná, respekt budící kusadla. A opatrně s ním - dokáže opravdu nepříjemně kousnout:

Tesařík borový – kusadla

Kutilka a její kořist. Sledujeme starostlivou matku při přepravě ulovené housenky do hnízda, kde poslouží jako potrava larvě. Při práci se nenechala rušit ani objektivem a pokračovala, až vtáhla úlovek pod zem. Nebohá housenka se nemůže hýbat, protože kutilka ji ochromila nabodnutím nervové soustavy:

Kutilka písečná

Další dravec. Jak vidno, jeden z našich největších roupců dokáže udolat i včelu:

Roupec Laphria gibbosa s kořistí

Nenápadná, dokud neposkočí a neukáže krásná, blankytně modrá křídla. Saranče modrokřídlá obývá osluněná suchá místa - slunné louky, stepi apod.:

Saranče modrokřídlá

Vodní hmyz nemůže u jezera chybět. Atraktivní vážka žíhaná patří mezi mnoha zdejšími šídly a vážkami k těm běžnějším:

Vážka žíhaná

Příště se vrátíme do Rokycan, které ještě zdaleka nevydaly všechna svá tajemství (XXVI. díl)