Jak jsem potkal brouky (Díl LI. - Trhoň u Holoubkova)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Rok 2024 a druhou padesátku našich broučích blogů odstartujeme východně od Rokycan. Vrch Trhoň, ležící jižně od Holoubkova, dal jméno i rozsáhlému přírodnímu parku, který na jihovýchodě zasahuje ke Strašicím a na jihozápadě k Rokycanům. Na Trhoni i nedalekém Vydřiduchu se dobře houbaří a Vydřiduch může lákat i hledače pokladů. Jeho úbočí je provrtáno starými štolami a jeskyněmi, mladý Indiana Jones by si tu určitě přišel na své. Ale bez úlovku nezůstaneme ani my, broukomilci.

Naši oblíbení tesaříci na Trhoni nechybějí. Tesaříka černošpičkého už jsme na několika lokalitách zachytili, zde máme krásnou samičku pochutnávající si na nektaru a pylu, jak se sluší a patří:

Tesařík černošpičký

Tesaříkovi Stenurella bifasciata se líbí květy bílé barvy. Larvy se vyvíjejí v mrtvém dřevě listnatých stromů:

Tesařík - Stenurella bifasciata

Druh Paracorymbria maculicornis se nám v pracovním zápalu ukázal už na zámku Kozel. I zde je vzorně obalený pylem:

Tesařík - Paracorymbia maculicornis

Chrobáky nacházíme často, ale ne vždy narazíme na takovéto výstavní exempláře. Zdejší kousek patří do atlasu:

Chrobák lesní

Klopušku jsme minule zastihli ve Zdicích. Tato pohledná ploštička je polyfágní býložravec, chutná jí borůvka, ale nepohrdne ani břízou nebo jasanem:

Klopuška rozšířená

Zajímavé výrazné nymfy kněze keřového bývají k nalezení převážně na bříze, občas i na jiných stromech. Vývojově jde o nymfy ve 3. instaru, kdy dorůstají do větší velikosti a mění barvu - první dva instary mají červenější tělo:

Kněz keřový – nymfy

Jak je vidno, na jeden list se jich vejde více než andělů na špičku jehly:

Soumračník, nápadný baňatým chlupatým tělem, je druh vyskytující se po celém území ČR. Během roku se zpravidla vyvine jediná generace. Zajímavé je, že housenky soumračníka se ukrývají do stočených listů a na přezimování si dokonce z několika lupínků vybudují chaloupku:

Soumračník rezavý

Velké stříbrné skvrny na složených křídlech - poznávací znamení perleťovce. Perleťovec malý není vlastně malý, jen je menší než perleťovec velký. Je to výborný vytrvalý letec, který dokáže překonávat velké vzdálenosti:

Perleťovec malý

Dva drsnější výjevy z hmyzí říše, jejichž aktéry jsou v obou případech velcí draví roupci. Na prvním obrázku je roupec štíhlý, hodující na čemsi zajímavém, co se nám ovšem prozatím ani s pomocí odborného mentora nepodařilo identifikovat:

Roupec štíhlý

V druhém případě jsme na tom s určováním přesně opačně - druh roupce se nám stanovit nepodařilo, kořistí, kterou bez milosti ohlodává, je zřejmě listohlod žahavkový:

Roupec - rod Neoitamus

V úvodu jsme se zmínili o houbaření, neuškodí tedy malá ukázka:

Hřib smrkový

Je čas přiznat, že hlavním účelem výpravy na Trhoň bylo samozásobení lesními plody. Hmyzích přátel jsme tedy dnes představili méně, zato ruce nám od těžké práce zmodraly:

Borůvka trhoňská

Příště se v okolí Rokycan a řeky Klabavy poohlédneme po vodomilných druzích (LII. díl)