To je tak poutavě napsané, že jsem to dočetl do konce a okarmoval, přestože jsem na lyžích stál jednou v životě a vůbec jsem si s nimi neporozuměl. Když jsem jezdil jako kurýr, tak jsem docela obstojně zvládal horáka na sněhu, ale to u mne bylo ze zimních sportů všechno.

Děkuji za přečtení a za pochvalu, od nelyžaře hřeje dvojnásob.

Horám zdar, kolego.

SKOL. A díky za přečtení.

Já pamatuji z lyží dostupných v tehdejší ČSSR éru Elanek a začínající nášlapné vázání Marker. Tyrolka jen "z venku" a to samé s Volkly nebo Fischerkami.

Ale jedny lyže vyrobené v ČSSR jsem měla - byly to Sulovky vyrobené v licenci Atomicu. Dělaly se jen v dětských velikostech, do které jsem se ještě v 16 letech vešla.

A byly skvělé. Měkké, žádná prkna jako od Artisu (ostatně se říkalo že z "našich" sjezdovek je trochu umí udělat právě Sulov) a přitom spolehlivé s tvrdými hranami....

Takže už mi to neujíždělo ani na ledu.

Jinak s těmi boulemi máte pravdu.

Když jsem poprvé okusila kouzlo Francouzských alp v Les Arcs, po prvním dni na těch dálnicích se mi zastesklo a strávila jsem další dva dny na černé sjezdovce s boulemi, podobné té z Chlebu ve Vrátne dolině.

Díky za přečtení a komentář.

Dobře, že jste připomněla Sulovky - dětské byly opravdu dobré, držely jako ty Elany. Tyrolka se dala sehnat ve Sportu, já ji měl vícekrát, asi jsem měl i štěstí. Marker byl dostupnější po zavedení licenční výroby.

Zahraniční lyže se sem dostávaly různými cestami, skladem byly zřejmě jen v tom Pragoimpu a možná v Tuzexu, Sporty je dostávaly také, ale tam to byla tvrdá podpultovka. Ale bylo k vidění prakticky vše, v těch hodinových frontách měl člověk čas to okouknout.

SKOL!!:)) Tehdy jsem se opravdu mrcasil kolem Pragoimpa taky, scháněje běžky, neb mě kouzlo lyží uchvátilo taky. Pamatuji, že tam skutečně byl chlap, co prohlížel Heady a říkal, že ta jedna je trochu do vrtule:) Dnes mám asi 20let staré Heady, první náznak carvingu. V servisu tvrdí, že jsou sice "morálně zastaralé", ale pro mě absolutně vyhovující a ještě kvalitní materiál:)

. To se tedy známe pěkně dlouho.

A byly fakt do vrtule, jinak se mi líbily, kamarád je pár let měl a byl spokojený. Takové tmavomodré/světlemodré, hokejkový vzor.

Pár let už mám pohodlné carvery 165 cm, ale předtím jsem "dojížděl" Völkly obřačky, také carvingově zárodečné, a dalo se na nich po manšestru i mimo.

Připomněl jste mi nákup tenisových raket v Pragoimpu, někdy kolem roku 1975. Myslím, že to byly Slazenger. Koupil jsem dvoje, abych mohl hrát, i když mi v jedněch praskne výplet. Vydržely mi jednu sezónu. Nechal jsem je v šatně zamčené ve skříňce a někdo je ukradl. Dnešní mladí nepochopí neskonalou úctu, kterou jsme tehdy cítili ke všemu zboží ze Západu.

Ano, kradlo se. Rakety ze šaten, lyže ze závějí před bufetem. Je fakt, že člověk šetřil, bylo to drahé, ale pak to alespoň vydrželo. Naše lyže stály kolem osmi stovek, ale kvalitní prostě nebyly.

Zasloužená karma za pěknou připomínku. Dodávám, že my běžkaři jsme na tom byli podobně, malý výběr lyží, často nebyly vůbec, tedy pokud člověk nechtěl ruské visu extra s dřevěnou skluznicí. A o protahovaných stopách jsme si mohli nechat jen snít. Museli jsme si je protáhnout sami.

Díky za přečtení a komentář. S běžkami jsem se potkával spíše z donucení, v rámci kurzů nebo školení instruktorů, ale pár pěkných túr jsem si nakonec užil. A značku Visu si pamatuji, to byly sibiřské fošny.

A to vyšlapávání stop, to byla obdoba našeho sešlapávání zasněženého svahu. Ale ta fyzička.